Aktuálně nechodí, leze po čtyřech, stoupá si s oporou a obchází nábytek. Sám nestojí. Sedí. Pravá ruka v pořádku. Hrubá motorika levé ruky se zlepšuje (opře se, když na něco leze; přidrží se), jemná motorika levé ruky v podstatě žádná.
My všichni samozřejmě doufáme, že ano. :) Jen opravdu nikdo nevíme kdy a jakým způsobem.
Ani v této otázce si nikdo (ani lékaři) není jistý. Až nejdříve v předškolním věku dítěte lze určit případná mentální retardace a její stupeň, ani v tu chvíli ne však s přesnou jistotou. Každopádně Jáša reaguje na podněty a i když je opožděný, vcelku nám rozumí. Dětský psycholog v závěru své zprávy již střední stupeň opoždění definoval.
To ukáží následující měsíce či spíše roky. Jde o to minimalizovat epileptické záchvaty, intenzivně rehabilitovat ... no a doufat. Já mu věřím, věřím, že se do široké definice normy dostane. Prostě jo a jo a jo. :)
Květen byl ve znamení stále trvajících opatření proti šíření Covid-19. Roušky přes ústa a nos se stále nosí, výjímku tvoří malé děti a ty osoby, které mentálně jejich nošení nezvládnou. Takže já dále nosím, ale ani to nám nezastaví od spousty vyšetřeních, kontrol u lékařů, zápisu do školky. Rozhodnutí bylo těžké, ale Jáša byl u zápisu do speciální...
Všude řádí nákaza nového typu koronaviru a my s dětmi jsme také doma. Návrat z lázní byl předčasnější a s Jášou jsme volno využili na oddych, domací cvičení, zvykaní si na ortézy na nohy. On má štěstí, že má za sebou i tým odborníků, kteří přišli i za ním domu (jen s rouškou). Vrcholí charitativní virtuální běhy, jehož výtěžky...
1. lazeňský pobyt Jáši - RehaKlim v Sanatoriu Klimkovice.
29 dní měl letošní únor, nasněžilo nám až poslední den, den, který byl navíc. :) Spastický dítě je ale opravdu legrace oblékat a vrstvit na cca 5 minut, než si uvědomí, že sníh vlastně rádo nemá. :) Doma denně vojtíme, jezdíme na motomedu a trénujeme motoriku.